Geodetický pohled na Javoříčské jeskyně
Jak už Hrabě Radek sliboval v mailu členské základně, moderní geodetická technika nám umožňuje pohledénout na situaci Javoříčských jeskyní…
Číst dále
ZO ČSS 7-09 Estavela vznikla v lednu 1983 z popudu pracovníků speleologické skupiny olomouckého Vlastivědného muzea, které bylo v té době zřizovatelem Javoříčských jeskyní. Za svůj cíl si stanovila výzkum jeskynních prostor, komunikujících s návštěvnickým okruhem Javoříčských jeskyní, jejichž výzkum byl přerušen po odchodu profesionální skupiny Kabinetu pro Geomorfologii ČSAV. Jejím prvním předsedou se stal Ivo Kopecký, profesionální speleolog muzea. Další členové přišli zčásti ze skupiny od Mildy Moravce (Mladeč) nebo to byli trampové a horolezci z okolí Olomouce. Skupina se zaměřila zejména na průzkum Vojtěchovské chodby v subsystému Švecovy díry, kde bylo možné očekávat další pokračování přítokových chodeb „paleotoku Špráňku“ směrem k jihu o délce několika set metrů. V cestě dalšímu postupu však stály mohutné závaly.
První exkurze na lokalitu proběhla 12. 2. 1983, kdy bylo provedeno povrchové ohledání lokalit v úbočí kopce Špraněk, první podzemní exkurze proběhla pak dne 11. 3. 1983. Po nezbytné přípravě byl dne 25. 3. 1983 proveden první odstřel závalu v zaříceném komíně, který blokoval postup k jihu. Celkem bylo takto provedeno 7 odstřelů, až se dne 17. 7. 1983 podařilo prolézt 4 m dlouhou skulinou v suti v levé části závalu do nového dómu. Ten se vyznačoval především výškou až 20m a krásnou krápníkovou výzdobou, tvořenou bělostným sintrovým vodopádem na levé stěně dómu. Postup vpřed uzavíral další zával, který byl postupně prostřelen a dne 29. 7. 1983 se podařilo proniknout do dalšího pokračování tohoto dómu, zvaného dnes Panošův dóm. Byla tak objevena první velká prostora o délce přes 30 metrů. Dalšímu průniku vpřed pak dlouho bránila sintrová bariéra a další závaly, proto bylo nutné na místo přivléct vrtačku (mimochodem stejnou, se kterou probíhala objevitelská činnost v roce 1958 v Jeskyních míru) Bylo proto nutné vybudovat i zázemí pro skupinu, takže kromě průzkumu objevených prostor a mapování se skupina věnovala i úpravě a zvelebování základny, kterou zakoupila 16. 3. 1984 v blízkém Vojtěchově. V roce 1983 se podařilo jeskyně ve Vojtěchovské chodbě prodloužit o 100m.
Až 4. 8. 1984 se po mnoha odstřelech podařilo proniknout přes sintrové bariéry a závaly vpřed, nejprve do malé kapličky o rozměrech cca 5x5m, a posléze do velkého dómu o výšce až 12m, šířce 15m a délce přes 130m, dnes zvaného Olomoucký dóm. Další pokračování vpřed uzavíral opět velký zával. Členové skupiny se marně pokoušeli zával obejít shora výše položenou chodbičkou, či najít cestu skrze zával. Bylo zahájeno mapování Vojtěchovského koridoru od Závrtového dómu Jeskyní Míru, ale v dalších letech, kdy aktivita skupiny na lokalitě slábla, se nepodařilo dokončit ani vybudování polygonu, natož provést kompletní mapování objevených prostor.
V následujících letech se aktivita skupiny zaměřovala zejména na kompletní rekonstrukci základny ve Vojtěchově, probíhaly pokusy o průnik do nových prostor v Objevné cestě. Podařilo se ale také realizovat řadu zahraničních expedic, mj. do Maďarska, Slovinska či Itálie. Nejvýznamnější expedicí byla v roce 1991 expedice „Pyreneje“ se sestupem do propasti Gouffre de la Piere Saint-Martin ve spolupráci se Speleologickým klubem Brusel. Posléze ale aktivita skupiny poklesla až téměř k hranici zániku.
K oživení činnosti skupiny dochází od roku 1998 příchodem nových aktivních členů, kteří jsou navíc úzce napojeni na katedru geografie PřF UP Olomouc. Pod patronátem doc. Panoše, objevitele Jeskyní míru, byly zahájeny přípravné práce k obnovení výzkumů. Zřizovatelem Javoříčských jeskyní se mezitím stala Správa jeskyní ČR. Bohužel, skupina marně čekala na kladné vyřízení své žádosti o výjimku ze zákona, k opětovnému povolení výzkumů na Javoříčku. Přitom potenciál této lokality se jevil velký: Předpokládala se možnost prolongace o opravdu velké prostory v délce až 300m.
Při čekání na kladné vyjádření příslušných státních orgánů prováděla Estavela průzkumné práce ve velmi zajímavé jeskyni ve Hvozdecké hoře (Vojtěchov), kde lze také očekávat celkem významné objevy, i když pochopitelně v menším měřítku. Průzkumy prokázaly, že jde o zajímavé bludiště, avšak hypotézy o průtočném charakteru jeskyně, vytvořené paleotokem Špránku, se nepodařilo potvrdit. Nicméně skupina v té době provedla komplexnější průzkum dalších exokrasových jevů v Javoříčském krasu, které nebyly do té doby zkoumány (Jeskyně č. 15). Tomáš Bohanes a Pavel Ptáček prováděli výzkumy a mapovací práce v Rachavách, v okolí Čelechovic na Hané a v Kosířově, z nichž vzniklo i několik publikací Muzea Prostějovska.
O dvacet let později, 8. 8. 2003, začíná v Javoříčských jeskyních působit „Pracovní skupina Bruttopýr“ kdy se Radek Svojanovský, Zdeněk Jiruše a Hans Vaněk (Soptík z Karlových Varů) vydávají poprvé do systému Černé propasti, aby pro Správu jeskyní vynýtovali komín nad ni do Labyrintu. Bruttopýr pracuje především na Svitavsku (historické podzemí, stará důlní díla, 3. nejdelší pseudokrasová jeskyně ČR v Bradlném), ale postupně se zachytává drápkem především v systému Hlinitých jeskyní, kde provádí ve spolupráci se Správou Javoříčských jeskyní jejich primární výzkum. 6. 8. 2004 začínají nýtovat jižní (Mihályho) komín v Chaosu, 4. 12. 2004 dojde na kompletní průzkum nových prostor a je objevena Barborčina kaplička a zahliněné pokračování chodeb. Luboš se Zdeňkem se mezitím dostali k okénku u stropu komína, za ním je objevena Sintrová jeskyně a Bílá propast, celkovou výšku odhadujeme na 26 metrů od nástupu, tedy asi na 34 metrů ode dna zaměřeného v Alejích. Celková délka objevů je 72 metrů.
Potřeba přesně umístit a zamapovat nové objevy startuje měření polygonu ze Svěcené díry do Alejí a Chaosu, později přemapování Hlinitých jeskyní. Vzniká tak také první část 3D modelu Javoříčských jeskyní. S využitím vystrojovacího žebříku probíhá průzkum veškerých komínů v Hlinitých jeskyních. Pro snažší přístup je rozšířena Objevná propast do Alejí, aby se nemuselo postupovat přes Šneka.
Na Valné hromadě 18. 2. 2005, pořádané na Chatě Jeskyňka, vstupují členové Bruttopýra do ZO ČSS 7-09 ESTAVELA, čímž se navyšuje počet členů na 12 a zároveň se značně zvyšuje aktivita Estavely v Javoříčských jeskyních: Jednak lze pracovat na tradiční lokalitě a jednak v rámci průzkumu pro Správu jeskyní i v dalších částech, především „druhého patra“.
V roce 2006 je zaměřena opuková jeskyně v Bradlném (okres Svitavy) a valná část Hlinitých jeskyní, kde je za základ použita mapa Loučkové z r. 1964 a kompasem přeměřen polygon. Od roku 2008 začínají přípravné práce na teodolitové přeměření hlavního polygonu Javoříčských jeskyní. Záměrem je zaměření přesného polygonu do Olomouckého dómu až na zával. V závalu probíhají sondy, které mají zjistit možnosti dalšího postupu. Jako nejvýhodnější se jeví použití „Východního komínu“, který směřuje přibližně jižním směrem a dle předpokladu by bylo možné nadlézt tudy zával. Komín je potřeba postupně čistit od hrubé suti. Probíhá také vystrojení a průzkum prostor pod Lví jámou. Po zaměření polygonu se toto místo jeví jako nejhlubší v systému Javoříčských jeskyní a má potenciál dalšího pokračování. Konečně je ze Závrtového dómu zaměřen teodolitem polygon do Olomouckého dómu. S měřením začíná Alena Roušarová a dokončuje jej Jiří Novák, zároveň je poprvé v historii skupiny nasazen systém DistoX. Po připojení Ivošových jeskyní a Východního komínu dojdeme k rozhodnutí pokračovat právě zde.
V té době probíhá seznamování se s jednotlivými částmi Javoříčských jeskyní a především jejich mapování a připojování do celkového díla. V roce 2010 je teodolitem (Eliška Rákocy) a Distem X zaměřena Březinská chodba a prostory pod Černou propastí, s využitím nepřesných mapových podkladů Štefkových a Loučkové jsou postupně připojeny ostatní části jeskyní. Je zpracován povrch Špraňku. Lze se tak konečně ve 3D modelu podívat na uložení jeskyní v jeho masivu, lépe lze vysledovat možné vztahy jednotlivých systémů a snad i jejich genezi. Každopádně jsou tyto pohledy značně návodné. Objevena byla 20. 12. 2010 Adventní jeskyně v Dómu u hradu.
Na základě „Panošova dopisu“ o možné existenci dosud neznámého koridoru ve východním svahu Špraňku se naše úsilí napře do Objevné cesty, konkrétně nad Kostelík, kde lze předpokládat další prostory. Pro zlepšení průchodnosti v Objevné vystrojujeme v roce 2012 unikátní „ferratu“ a 24. 6. 2012 se stěnou Kostelíku dostáváme do nových prostor „Křížové chodby“ se štěrkovými usazeninami v úrovni stropu Dómu gigantů. Přidáváme tak dalších 80 m nových prostor.
Druhou nadějnou cestou je prolongace Křišťálové chodby, kde zmáháme zasintrovaný konec elektrickou sbíječkou. Po půl roce práce, 17. 3. 2013, objevujeme cca 85 metrů Nové cesty. Bohužel tato chodba zatím nevede do velkých prostor a jeví se jako další, ještě východnější koridor.
V létě 2014, jako malé osvěžení, provádíme mapování a dokumentaci minových chodeb pevnostního systému Olomouc v délce 640 m.
Hlavním pracovištěm však nadále zůstává Vojtěchovská chodba, především prostory nad závalem Olomouckého dómu. Postupně s využitím mikrotrhacích prací se daří pronikat balvanitým závalem ve Východním komínu. Brzy zjišťujeme, že bez využití skutečných trhacích prací nemůžeme postoupit vpřed. Proto v roce 2013 žádáme o rozšíření výjimky, a na základě projektu Báňský úřad vydává souhlas s prováděním trhacích prací malého rozsahu. 15. 10. 2012 je proveden první odstřel kamenů a suti. Práce na vyklízení pokračují až do konce léta dalšími odstřely vysoce nestabilní suti a jejím vyklízením. Dne 13. 10. 2013 se vertikálním komínem dostáváme do horizontální chodby ve výšce 11 m. (Asi 32 m nad závalem). Oproti očekávání směřuje chodba západním směrem (ve směru k Olomouckého dómu) jen asi 8 m. Vlevo (JV směr) jde puklinová chodba, místy značné výšky, vyzdobená sintry, v sedimentech se objevují oblázky svědčící o možném vstupu říčních vod. Ve vzdálenosti 25 m sestupuje propasťovitá chodba do nižší etáže (484 m n. m.) a odtud do ještě nižší etáže (472 m n. m.). Dále pak pokračuje stejným směrem do suťového závalu. Chodba je vyplněna klastickými ostrohrannými sedimenty a hlínami, je nestabilní a další prolongace bude vyžadovat přílože trhavin. Ve středu chodby odstupuje SZ směrem komín (501 m n. m.), v jehož závěru objevujeme kořeny jehličí a larvy hmyzu, což svědčí o tom, že se komín nachází v blízkosti povrchu. Zaměření radiomajákem potvrzuje blízkost povrchu – 6m. Nálezy kostí letounů v nižších etážích prokazují jejich dřívější spojení s volně přístupnými prostorami komunikujícími s povrchem. V dubnu 2015 dochází k novému zavalení komína za vstupním portálem, práce na odklízení závalu trvají až do srpna 2015. Celková délka nově objevených prostor je cca 110 m.
Od roku 2003 Estavela úzce spolupracuje se Správou Javoříčských jeskyní také při likvidaci ekologických zátěží z období zpřístupňování, při zabezpečení exokrasových jevů, v publikační a dokumentační činnosti.
A co je nového?
Prespektivy nových objevů v Javořičských jeskyní
V květnu 2011 byl v Javoříčku při jarním úklidu nalezen na půdě rodinného domku dřevěný kufřík. Obsahoval především rodinnou…