Výzkumy Mihályho komína v Dómu Chaosu

Výzkumy Mihályho komína v Dómu Chaosu

Tento článek vznikl ještě předtím, než se členové skupiny Bruttopýr stali členy ZO ČSS 7-09 Estavela. Pouze poslední korektury pocházejí z nedávné doby.
Javoříčské jeskyně pod Špraňkem patří mezi nejkrásnější jeskynní systémy v republice. Jsou tvořeny vyzdobeným a největším prvním patrem, o cca 40 metrů níže položeným druhým patrem (Objevná cesta, Hlinité jeskyně …), ze kterého vedou málo prozkoumané pukliny do hypoteticky zvodnělého třetího patra.
Od objevu jeskyní v roce 1938 zde probíhal profesionální průzkum v 50. letech, v letech 1971 – 1980 výpravy členů prostějovských speleologů odhalily nové části Hlinitých jeskyní, pokračování Lví jámy, v letech 1983 –1984 objevili amatérští speleologové z Olomoucké Estavely dosud největší dóm systému – Olomoucký dóm. Od poloviny 90. let však jako by jeskyňářský život v Javoříčských jeskyních ustal, nepočítáme-li průzkumné práce Správy jeskyní, netopýráře Martina Koudelky a jiných, kterým se tímto omlouvám, jestli se na ně nedostalo.
Od srpna 2003 správa Javoříčských jeskyní, jmenovitě Standa Vybíral, začala využívat nabídky profesionálních hasičů (ale amatérských jeskyňářů) ze Svitav (pracovní název Skupina Bruttopýr) na pomoc při průzkumu nových nadějných lokalit. Od 13.8.2003, kdy došlo ve spolupráci s Hansem z Karlových Varů (taky hasičem) k průzkumu spodního patra Černé propasti a o měsíc později i k vynýtování traversu do horního parta a průzkumu cca 140 metrů puklinových zabahněných chodeb, se pozornost upřela především na oblast Dómu chaosu ve druhém patře mezi Hlinitými jeskyněmi a Alejemi. Zde upozornil Petr Zajíček (AOPK) na poměrně velký komín, který dosud nebyl prozkoumán, a od kterého se dalo očekávat, že povede do horního patra, kde by mohla být komunikace mezi Síní tisíců brček a dosud neznámými prostorami.
6.8.2004 začínáme nýtovat boční komín, který není zasintrovaný a slibuje relativně rychlý a bezpečný postup. O této relativnosti se brzy přesvědčuje zkušený horolezec Michal, se kterým se 2 metry nad prvním nýtem vylamují hodiny a je zachycen 20 cm nad hranou suťoviska. Na jeho počest komín nazýváme Mihályho komínem. (To je informace pro budoucí badatele, kteří budou pátrat po přítomnosti maďarských jeskyňářů v Javoříčských jeskyních.) Po dvou dnech se zlomil adaptér tamponéru a práce se zastavují v 8 metrech čisté výšky. Mohutnost komínu nás nenechává na pochybách, že tady kdysi teklo hrozně moc vody. Začátkem září 2004 jsme už vybavení příklepovou aku vrtačkou a práce jde rychleji od ruky. Dostáváme se na celkovou výšku 17 metrů. Původní předpoklady o směru komínu se nepotvrzují, pokračuje pořád výš, ale na šířku má už asi 10 metrů. Práce přerušujeme až do listopadu.
Je 20.11.2004, dáváme si rande s kluky z Estavely, kteří jdou zkoumat prostory za Olomouckým dómem. Standa už se vrátil z návštěvy francouzských kolegů a nevěří, když mu záměrně říkám, že tam nikde nic není, kromě jakési spáry. Slíbili jsme mu totiž, že na něj s vysněnými objevy počkáme. Když k němu dolízám, slyším radostné hanácké pokřikován: „A tes říkal, že tade nic néni !“ Standovi se asi začaly plnit sny, když vidí sněhobílý „ledopád“ s mističkami, záclonky v podobě králičích uší , brčka, helektity a na stěnách sněhobílé a hnědočervené „vlasy Děda Vševěda“. Olomoucká skupina ten den objevila dalších cca 120 metrů chodby za závalem Olomouckého dómu. Dost dlouho se kocháme a pokračujeme v průzkumu spáry. Objevujeme několik nadějných odboček a napojení na chodbu, téměř po strop vyplněnou hlínou a odpadlými sintrovými kůrami. Vede předpokládaným směrem k Síni tisíců brček. Bez kopání ale nesvedeme nic.
4.12.2004 se vypravujeme se záměrem prohrábnout nadějnou cestu. Je svaté Barbory a já se ji snažím vduchu vlichotit nějakými upřímnými sliby. Mezitím, co se snažím nacpaný do chodby, prohrabat aspoň 4 metry, Zdeněk s Lubošem nýtují cestu téměř ke stropu komína k malému okénku, vyplněnému brčky a stalaktity. Standa s Evou prozkoumávají boční chodby a fotí. Při odpočinku mi utkví pohled na malém okénku ve stěně. Otvor je zahrazen zasintrovanými kameny. Přes pochybovačné poznámky táhnu s velkým úsilím za kámen nad prasklinou, uvolňují se nejdřív menší, pak větší kameny, Vstup je tak pro otylého jezevčíka, ale kde vůle – tam cesta. Napošesté na hluboký výdech, se dostávám přes hranu do jeskyně s propástkou a vysokým stropem. Je vyzdobená sintry a záclonkovitými krápníky. Eva později bleskem objevuje okénko, vedoucí do Mihályho komína. Kochám se a tiše se modlím ke svaté Barboře, ať to není poslední objev. Uplácím ji ještě názvem Barborčina kaplička. Kluci se mezitím dostali k okénku u stropu komína, celkovou výšku teď odhadujeme na 26 metrů od nástupu, tedy asi na 34 metrů ode dna zaměřeného v Alejích. Je po hrabání. Vystupujeme všichni do jemně brčky vyzdobené chodbičky a opatrně prolézáme do krásné Sintrové jeskyně. Luboš se vrací o pár metrů dál chodbičkou, kde ústí propast. Je „politá“ bílou polevou sintrů. Luboš se Standou přetahují lano a jako první se spouští do 10 metrů hluboké propasti. Jako protiklad k několik set metrů vzdálené propasti, dostává jméno Bílá propast…
Je pozdě odpoledne, nezbývá čas na další průzkumy, balíme. Dnes k nám byla Barbora i tak hodně štědrá. Vylézáme dost pozdě a jen písemná zpráva od olomoucké skupiny potvrzuje, že také ona byla ten den úspěšná.. Přemýšlíme, kam jsme se vlastně dostali a nezbývá, než alespoň orientačně nové prostory zaměřit. V členitém systému, bez vazby na zpevněné měřické body, se 23.1.2005 vydáváme opět do Chaosu. Neděláme si ambice na příliš přesné měření, to nás teprve čeká, ale i tak je naměřená šikmá délka nových prostor nad Chaosem poměrně impozantní: cca 80 metrů. Když připočítám nové objevy za Olomouckým dómem (cca 200 m), dostávám se na číslo 280 metrů nových prostor za rok 2004.

Fotografie z Mihályho komína