Při objevitelském úsilí výzkumné speleologické skupiny Kabinetu pro geomorfologii ČSAV v Brně, kdy skupina rychle za sebou objevila i značně rozměrné prostory v Jeskyních míru, byla objevena 27.6.1958 Síň naděje. S použitím trhavin si klestili pracovníci jeskyní cestu vzhůru skrz metrové vrstvy sedimentů a sintrových vrstev.Teprve pokus o postup vpřed na jižním konci Síně naděje, po proražení posledního tunelu někdy počátkem roku 1961, bylo prokázáno, že ve skutečnosti Březinská chodba míří téměř přesně na jih.
Ve směru na jih se náhle otevřela krásně vyzdobená propasťová chodba. Je 6,5m vysoká a 3 m hluboká od úrovně chodníku, a 25m dlouhá a až 5 m široká.
Vpravo dole se asi voda ztrácela, a protékala dnes skrytým korytem k severu, podle předpokladu mohla vytékat v Suťovém dómu.
Když přelezeme zábradlí a sestoupíme po mohutných kamenech na dno chodby, mezi velkými stalagmity přijdeme k dřevěnému žebříčku, vedoucímu mezi krápníky vpřed, k jihu. Ten žebříček je opravdu původní, někdy z roku 1960.V přímém směru chodba zdánlivě končí ochozem s velkými stalagmity, odkud je nádherný pohled do pokračování Březinské chodby, ležící o 5m níže.Tam se dnes můžeme dostat pouze puklinovou chodbou a s využitím trošky lezecké techniky překonáme kluzký sintrový tobogán, přeskáčeme pár kamenů, aby se před námi otevřel Dóm u hradu. Dostal název podle skupiny stalagmitů,připomínající středověký hrad. Prý je to Bouzov…
Chodba vede dále na jih, a je ve své dolní části jakoby rozdělená mohutnou kulisou, opřenou jen malou ploškou o kámen. Člověk zde má strach i dýchat, aby se mohutná skála neodlomila.
Cesta vpřed vede do stropní chodby, o 8m výše. S trochou lezeckého umění se lze po tomhle kluzkém tobogánu vyškrábatnahoru, ale bezpečnější je cesta po laně. Ocitáme se vlastně u stropu Březinské chodby. Pod námi zřejmě leží sedimenty, které voda podtékala.Propástky asi 3m hluboké, opět naznačující, že se pohybujeme vysoko nad původním dnem systému. Zde v roce 1965 prokopala technická skupina Geografického ústavu Brno plazivou chodbičku 8 metry sedimentu. Objevuje se propustka 7 metrů hluboká s „Dolní chodbou“. Dominuje jí nádherný stalaktit, jak z husitského období. Na fotografii z roku 1965 je ve společnosti tehdejších objevitelů. Teprve v roce 2010 jsme jej při revizním mapování objevili podruhé.
Ale my se musíme vrátit o 7 metrů výše. Vylézt po sintru propástky je sice složitější, ale mnohem více odvahy je třeba k jejímu překročení, pokud chcete pokračovat dále. Odměnou za odvahu vám bude to, že po deseti metrech chůze a proplazení „netopýřího okénka“, spatříte veliký prostor „Černé propasti“.
Své jméno dostala snad podle toho, že její jícen vede do temné, nepřehledné hlubiny. Přímo před námi visí lankový žebřík, už více, než 50 let ukotvený za ocelovou trubku, zaraženou do dna horní chodby, vedoucí do spleti „Labyrintu“, ve dně pak zeje jícen vlastní propasti. Síň má výšku 2 metry, široká je asi 4 metry. Celková, dosud zjištěná hloubka propasti, je 31 metrů. Tato část jeskyní byla poprvé zmapována a zaměřena v roce 2012. Nejprve se spustíme po laně o 6 metrů níže k místu, kde jsou ukotvena lana dolů do propasti, i vzhůru k Labyrintu. V mapě je to bod 26. Pak sestoupíme 13 metrů níže, kde se vytvořilo nižší patro, tvořené meandrovitými chodbami. Jsou situovány SZ směrem, hluboké jsou až 10 metrů, občas vyplněné kameny, stěny pokryté jehličkovitými, kaktusovitými výčnělky. Tato část se rozkládá ve výšce 456 m n. m., tedy ve stejné výšce, jako nejnižší část Dómu u hradu. Protáhneme-li se sutí v pravé části vestibulu a opět sjedeme po laně, tentokrát o 11 metrů níže, dostaneme se na dno širší chodby, na dně vyplněné kameny a hlínou. Její severní stěna je omytá až na skálu, což svědčí o tom, že chodba jímá stále dost vody, patrně stékající z horních etáží, blízkých povrchu. Na konci chodby vpravo je úzké okénko, odkud vede do hloubky 6 metrů její pokračování. Otvor je však příliš úzký na bezpečný sestup, a tak pouze šplouchání vody prozrazuje její přítomnost, když do prostoru shazujeme kameny.
Nahoru do Labyrintu od bodu 26 vystoupáme po laně asi 8 metrů. Labyrint je opravdu případné jméno. Je to soustava vzájemně propojených chodbiček, vyplněných hlínou, se vstupem ve výšce 474 m.n.m. Pokud o objevování Březinské chodby máme jen strohé informace, pak o výzkumech v Labyrintu nevíme vůbec nic. Předpokládáme, že byl objeven v roce 1965 opět Technickou skupinou Geografického ústavu Brno“ Jde o spleť úzkých chodbiček, které se při mapování v roce 2016 nepodařilo mnohdy prolézt. Pavel a Petr Hartmannovi přísahali, že zde slyšeli zpěv ptáků. To bylo poněkud překvapivé, když podle mapy by mělo být nad Labyrintem 30 – 46 metrů masivu. Zdá se. Že Labyrint je založený na příčné tektonické poruše, sloužil jako vsakovací pole, a velmi pravděpodobně vede až k závalu Olomouckého dómu.
Přes dobré poznání systému Březinské chodby zůstává stále mnoho, ne-li i více než dříve, otázek nezodpovězených: Kde se brala voda, která systém formovala? Proč tak náhle končí? A – není snad hledaný Panošův koridor chybějící částí Březinské chodby mezi Síní naděje a Suťovým dómem? Jsou to takové šimravé spekulace, vyplývající však ze současného poznání. Jejich potvrzení či vyvrácení ovšem čeká na budoucí jeskyňáře.
3D MODEL
FOTOGALERIE
Další Lokality
Staré přístupné jeskyně
Systém starých přístupných jeskyní
Hrad Svojanov
Štoly a průzkumy na hradě
Objevná cesta
Jeskyně objevitelů